Proč to dělám? Ten, kdo si prohlíží tyto stránky, tak se určitě ptá: Proč? Jugoslávie. A teď? Ano, SFR Jugoslávie už je dávno minulostí. Byla krásná, to mi věřte. Od Vardaru po Triglav, tam všude se rozprostírala. Kdo nezná Jadran? A Julské Alpy? Dunaj? Vedl ji Tito, veliký Tito. Měla ve světě takový hlas, že se jí báli (a obdivovali ji) i na západě, i na východě. Byla to země komunistická, měla i svoje chyby, ale snažili se z nich poučit. Po velkých útrapách všech národů, počínaje osmanskou a rakousko-uherskou okupací, přes despotismus králů Karadjordjevićů až po druhou světovou válku, dala opět naději na důstojný život. Život bez války, bez obav o budoucnost, mládež měla všude zelenou. Bohužel ta samá mládež tu krásnou zemi rozbila v krvavé bratrovražedné válce na několik států, kterým se teď většina světa posmívá a už z nich strach nemá. Ty státy ovládá zahraniční kapitál a jeho přisluhovači. Odpuste mi tu rétoriku. A mezi lidmi se dnes stále drží ta vůně a příchuť bývalého. Šum Jadranu, zlaté pole pšenice, trobojka, Dan mladosti (Den mládí - oslava Titových narozenin), Dan republike. Vzniká hnutí, jehož členové se stále hlásí k SFRJ, udávají Jugoslávskou národnost, oslavují bývalé svátky... Nejsou to jen starší lidé, je jim třeba osmnáct. Chtějí žít ve slušné společnosti, respektováni... Vše vyjadřují úryvky z těchto písní: Narodi koji takvu imaju omladinu, za svoju lučnost netreba da brinu... Srce mog naroda izrasta iz klasja žita, Srce mog naroda puca za srcem Tita...